Translate my blogs and pages with Translator!
Dočasně jsou zakázány všechny komentáře. Kriminální skupiny a jednotlivci stále útočí svými nesmyslnými komentáři v různých řečech.
Z knih. Psi si značkují území močením na patníky, srnci odřením kůry na stromech, majitelé knih si do svých knih dávají různá ex libris. Prý je správné psát ex libris i bez mezery, exlibris, viz Internetová jazyková příručka. Exlibris se nejprve razily do vazby z kůže, pak se tiskly na papír, který se vlepoval do knihy. Exlibris byly i na razítkách. Exlibris někdy vystihovaly povolání majitele. Sběratelé exlibris sbírají exlibris, které vlastně nejsou určené ke vlepení do knih, ale na výměnu. Jsou i exlibris, které se prodávají s knihou a majitel koupené knihy si tam může doplnit své jméno. Některé exlibris ukazují, co knihy „zažila“, třeba že byla zachráněna za války. Exlibris se berou jako knižní značka a katalogizují se samostatně. Pokud je exlibris v knize, doplní se informace o něm do kartotéčního lístku knihy. Do NDK.cz=Kramerius se skenuje kniha včetně exlibris. Exlibris je vlastně umělecké dílo. Zaujalo mě exlibris Gib mir mein Buch zürick. Vzpomněl jsem si na jistého MUDR. K….., byl rok asi 1982, který si na zadní stranu svých knih o počítačích psal text: „Ukradeno K….!“ Tehdy nebyly kopírky volně dostupné, „soudruzi“ se báli tisku letáků. Sběratelé mají Spolek sběratelů a přátel exlibris (SSPE), viz také Wikipedie.
Seznam nositelů Nobelových cen za literaturu je třeba ZDE na české Wikipedii. Když vezmu roky tohoto tisíciletí (>2000), tak jsem od nositelů Nobelovy ceny četl pouze knihu Světlany Alexijevičové Modlitba za Černobyl. Ocenění autoři píší většinou deprimující knihy popisující reálné deprimující události. Knihy Modlitba za Černobyl je také silně deprimující.
Kdyby se chtělo po žácích základních a středních škol, aby přečetli ročně aspoň jednu knihu od nositelů Nobelovy ceny, tak by to asi dopadlo špatně. Nedokázali by to (mimochodem, kolik někdy přečetlo Babičku od Boženy Němcové), možná by to skončilo i stížnostmi rodičů kvůli deprimujícím obsahům knih.
Na obrázku je zadní strana Nobelovy ceny za literaturu s latinským textem na okraji: Inventas vitam juvat excoluisse per artes = vynálezy zlepšují život, který je zkrášlován uměním (latinský text). Na zadní straně medaile je reliéf mladého muže, který drží ženu držící lyru za vlasy. Zda to má znamenat, že mladík chytá nějakou Múzu (literární, i když Múzu má jen poezie, viz Wikipedie ZDE) = příležitost za pačesy, nevím.
Nakladatelství JOTA vydává knihu Malý princ od Antoine Saint -Exupéry v různých českých nářečích. Řada článků k tomu, viz například ZDE. Zkusil jsem číst knih v brněnském hantecu, hantec trochu znám, ale na čtení knihy nemám. A žiji v kraji, kde žádné nářečí není, mluví se tu spisovně.
Po delší době máme opět zakázanou knihu, Formáčková Marie: Zločiny beze zbraní 2, viz článek ZDE., Naposledy jsem zaregistroval zákaz knihy Václav Budinský: Viagře už odzvonilo, teď je tady Cialis.
U té knihy Zločiny beze zbraní, tam si asi autoři neuvědomili, že vyjadřovat se k nějakému případu a označovat „viníky“ by měli až po soudním projednání včetně odvolávání.
Po světě se řeší, co s přestárlou generací, důchody a hlavně zdravotní péče tvoří významnou částku státního rozpočtu. Objevují se různé kapsle, které si dokonce můžete doma podle staženého software vytisknout na 3D tiskárně, viz ZDE.
A asi nejstarší způsob eutanázie popsal Benson ve své knize Pán světa z 1907. Stála na něm sřínka bílou smaltovou barvou natřena a jemně květinami pomalována. Ze skřínky vyčnívala ohebná trubička se širokým obůstkem, opatřena dvěma koží potaženými ocelovými úponkami. Ze strany skřínky obrácené k lenošce vyčnívala porculánová klika. Tedy, má drahá, posaďte se tak, jak sedíte teď. Hlavu na zad, prosím. Až budete hotova, nasadíte si toto na ústa a péra zapněte v týle… Tak… jde to docela lehce. Pak otočíte tuto kliku tímhle směrem, pokud se nechá otáčeti. Tak, to je vše.”
Jiný způsob eutanazie byl ve filmu Soylent Green, který byl navíc ekologický, pokud se ale z toho způsobu nepozvracíte.
Když jsem uviděl obrázek masážního křesla, viz ZDE, tak první, co mě napadlo, že jde o další verzi kapsle na eutanázii. A tak si říkám, kdy se začnou vyrábět masážní křesla, která budou moci být použita i na eutanázii? Úprava by nemusela být složitá, někdo ji tak použije na masáž a někdo na eutanázii…
Nakladatelé si kupují na prodej knih licenci od autora. Obdobně si licenci kupují knihovny na půjčování. Když licence skončí, knihy přestanou být k dispozici pro prodej a půjčování. Seznam knih s končící licenci je ZDE.
Náhodně jsem narazil na článek Čítame knihy z knižníc pre nevidiacich v Českej republike. Vím, že dnes jsou softwary (text-to-speech), které „čtou“ = převádějí text do mluveného slova. Softwary jsou zdarma roky v některých službách Microsoft (akorát zpočátku v češtině zpočátku nefungovaly) a třeba nyní i v Google, pak v některých komerčních a nekomerčních softwarech.
Václav Řezáč uměl psát, ale jeho knihy jsou politická agitace. Co když se podíváme na děj knihy bez politické agitace? Jak dopadlo šetření četnictva o příčině požáru hospody, které muselo proběhnout? Shořela celá hospoda s vybavením a okolními přístavky. Škoda vzniklá požárem byla mnohonásobně vyšší, než škody vzniklé drobnými krádežemi zloděje Nyklíčka.
Požár způsobila pětiletá Nyklíčkova dcera v době, kdy byl její otec na zlodějně na zámečku a dceru nikdo nehlídal. U soudu bylo určitě zatajeno, kde v té době její otec byl. Jak asi rozhodl soud o viníkovi požáru, kdo za pětiletou dceru odpovídal? Jednoznačně otec. Kdo tedy měl uhradit škodu majiteli nemovitosti? Jednoznačně zloděj Nyklíček.
Správce zámečku Zachariáš se následně ustrnul nad zlodějským recidivistou (kradl opakovaně) Nyklíčkem a zaměstnal ho na zámečku, který se zloděj Nyklíček předtím pokusil vykrást. Majiteli zámečku o minulosti Nyklíčka děd Zachariáš asi nic neřekl.
Na světě má být po oficiálních asi 50 knih vázaných v lidské kůži. Většinou jde o knihy, kde je lidská kůže pouze na hřbetu knihy. Stačí zadat do vyhledávače „knihy z lidské kůže“. Čtení je to ale pouze pro „otrlé“. Ale co je to „pergamen“? Také kůže, akorát ze zvířat. Na rozdíl knih s lidskou kůží jsou z „kůže“ i stránky.
Cituji z Wikipedie Julius Streicher … vydavatel silně antisemitského plátku Der Stürmer (česky útočník). Během druhé světové války neměl s výjimkou vydávání svého časopisu ve straně již výraznější vliv a byl v domácím vězení v Norimberku. Po válce byl zatčen a v Norimberského procesu odsouzen k trestu smrti. Byl shledám vinným ve čtvrtém bodě obžaloby, tj. za zločiny proti lidskosti. Těch se měl dopouštět vydáváním svého antisemitského plátku. Na základě rozsudku byl 16. října 1946 oběšen.
Shrnuji to: Za vydává antisemitských novin Der Strümer byl vydavatel po 2. světové válce odsouzen k trestu smrti.
Kolik bylo českých antisemitských spisovatelů? A antisemitští spisovatelé se vydávali až do roku 1989?
