Zveřejňovat či nezveřejňovat obsahy knih?
V roce 1986 začal papírový projekt KLÍČ – Klub líných čtenářů, který byl pak překopírován na internet.
Pomiňme, že v té době již existovala se stejným názvem, byť malými písmeny, edice Klíč – Knihovna lidové četby nakladatelství Československý spisovatel.
Obsah nikdy neukáže plnou krásu knihy, jako vám ji neukáže například fotografie obrazu. U obrazu je to dáno i velikostí, často vás překvapí, že postavy na nějakém obraze byly v životní velikosti, kam byste dnes takový obraz dali. A co Slovanská epopej, obrazy o rozměrech řadového domu…
Obsah knihy souvisí s pojmem spoiler, volně přeloženo jako zápletka, Zveřejněním obsahu prozradíte většinou zápletku. I když, většinou je jasné, že hlavní hrdina přežije, i když nevíte jak. Porušuje to často David Morrell, může si to dovolit, nechá vstoupit postavu, rozehraje s ní děj a náhle ji nechá zabít.
Vždy by mělo být jasně označeno, co prozrazuje zápletku, na webových stránkách nutnost odkliknutí, aby si někdo zápletku omylem náhodou nepřečetl.
Zveřejněné obsahy knih pro školáky a studenty nikdy nepostihnou knihu a snadno poznáte, zda někdo knihu četl. Stejně poznáte, zda někdo opravdu viděl obraz Mony Lisy (je malý, Leonardo da Vinci ho vozil s sebou) či Noční hlídku (je velký a navíc ukazuje scénu za dne).
Weby typu Čtenářský-deník.cz a nebo Seminárky.cz sice ukáží obsah, ale jde o obsahy určené do školy, obsahy jsou „bez barvy, chuti a zápachu“ (vlastnosti destilované vody).
Weby s obsahy:
Stručné obsahy knih (blog od stejného autora) – mají být na něm obsahy převážně fantasy knih.
