Z knih. Psi si značkují území močením na patníky, srnci odřením kůry na stromech, majitelé knih si do svých knih dávají různá ex libris. Prý je správné psát ex libris i bez mezery, exlibris, viz Internetová jazyková příručka.
Exlibris se nejprve razily do vazby z kůže, pak se tiskly na papír, který se vlepoval do knihy.
Exlibris byly i na razítkách.
Exlibris někdy vystihovaly povolání majitele.
Sběratelé exlibris sbírají exlibris, které vlastně nejsou určené ke vlepení do knih, ale na výměnu.
Jsou i exlibris, které se prodávají s knihou a majitel koupené knihy si tam může doplnit své jméno.
Některé exlibris ukazují, co knihy „zažila“, třeba že byla zachráněna za války.
Exlibris se berou jako knižní značka a katalogizují se samostatně. Pokud je exlibris v knize, doplní se informace o něm do kartotéčního lístku knihy. Do NDK.cz=Kramerius se skenuje kniha včetně exlibris.
Exlibris je vlastně umělecké dílo.
Zaujalo mě exlibris Gib mir mein Buch zürick. Vzpomněl jsem si na jistého MUDR. K….., byl rok asi 1982, který si na zadní stranu svých knih o počítačích psal text: „Ukradeno K….!“ Tehdy nebyly kopírky volně dostupné, „soudruzi“ se báli tisku letáků.
Sběratelé mají Spolek sběratelů a přátel exlibris (SSPE), viz také Wikipedie.
Leave a Reply