Nejprve jsem si říkal, takový podivný příběh, ve zdech domů. Pak se objevila podivná postava, létající kamenný chrlič. Ale postupně mě děj vtáhl, zeď najednou nebyla dominantní, postavy začaly mít svá místa, u chrliče přestalo vadit, že je z kamene, ukázalo se, že i dobré úmysly mohou skončit cestou do pekla. Objevila se láska, příběh byl čím dál krásnější. V jednom místě mi kniha připomíná sbírku povídek Prokleté knihovny, na konci může připomínat Crichtonův Proud času. Knihu doporučuji, každý tam najde to své.
Leave a Reply